Karel Klostermann ani sto let po své smrti nepatří k autorům 19. století, na něž se vzpomíná jen v době jejich výročí. Jeho připomínky jsou živé a neustále aktualizované v různých podobách i významech. Vydávají se jeho díla, dokonce i v překladech, pořádají se o něm konference, ulice nesou jeho jméno a při výletech po Šumavě jsou návštěvníci národního parku vystavováni rozmanitým odkazům vztahujícím se k jeho osobnosti i textům.
Výstava Karla Klostermanna uchopí nikoli jako svědka zániku „staré Šumavy“, nýbrž jako klíčového hráče, který doslova stál u zrodu její české identity a který jako záruka místní paměti slouží dosud.